Všechno začala Zuzanka
Zuzanka byla úplně obyčejná holčička. Vlnité vlásky, dva culíčky, ve tvářích dolíčky, usměvavá a zvědavá jako opička. Když se s maminkou a tatínkem přistěhovali do Prahy, jezdili často nakupovat do jednoho obrovského obchodního domu, kde se prodával nábytek a vše potřebné do domácnosti. Zařizovali byt, který se nacházel ve druhém patře velikého panelového domu na okraji města, a to včetně Zuzančina pokojíčku. Zuzanka tady nakupovala ráda.
Maminka s tatínkem tohle nakupování často pojali jako rodinný výlet a stavili se v tom velikém domě i na oběd. Zuzanka si tam mohla vybrat nějakou dobrotu, na kterou se vždycky těšila, protože ta dobrota byla úplně jiná než to, co vařila nebo pekla maminka doma, nebo to, co Zuzanka dostávala ve školce.
A hlavně, Zuzanka si vždycky mohla vybrat nějakou drobnost pro radost. Procházela mezi regály a bednami plnými hraček a pečlivě zvažovala, co by jí asi tak nejvíc udělalo radost. Bylo toho tolik, co by se jí líbilo, dokonce tolik, že vybrat si jen jednu jedinou věc bylo obtížné. Zuzanka viděla, jak tatínek přešlapuje. Už zřejmě chtěl být doma, ale Zuzanka si ne a ne vybrat. Maminka zkusila Zuzance nabídnout plyšového medvídka. Měli modrého, červeného a žlutého, jenže Zuzanka se tak nějak nemohla rozhodnout, který z nich se jí líbí nejvíc.
Zuzanka dostala myšku
Když procházeli oddělením nábytku a hraček pro děti, uviděla na poličce nad dětskou postýlkou myšku. Tedy Zuzanka si myslela, že je to myška, ale je docela dobře možné, že to nebyla myška, ale drobná krysa, nebo nějaký jiný hlodavec. Zuzanka nevěděla, co je hlodavec, takže řekněme, že pro Zuzanku to byla myška. Ležela vedle dřevěného počitadla a vypadala úplně ztraceně a opuštěně. Zuzance bylo myšky líto, a tak poprosila tatínka, aby jí myšku podal, pochovala ji a řekla, že přesně tohle zvířátko chce jako drobnost do svého pokojíčku. Tatínek si nebyl úplně jistý, zda je myška na prodej, nikde neviděl cenovku a ani neviděl bednu, kde by se myšky prodávaly, ale byl rád, že si Zuzanka něco vybrala a že má radost, a tak mohli konečně zamířit k pokladnám.
Doma Zuzanka udělala myšce malý pokojíček v krabici od bot a dala jí jméno Anetka. A od té doby, kdykoliv zas jeli nakupovat do onoho obchodního centra, Zuzanka vybírala Anetce nové myší kamarády a tatínek vůbec nic nenamítal, protože byl rád, že vše odsýpá a že má Zuzanka jasno v tom, co chce. Zuzanka nakonec měla celou myší rodinku. A rodinka to byla vskutku početná, tak jak to u myších rodinek bývá. Zuzanka přesně věděla, jak se která myška jmenuje, co má ta myška ráda, dokonce i přesně věděla, kolik těch myšek je, i když ještě vůbec neuměla počítat.
Pihovatý kamarád Ryk
Ryk bydlel hned nad Zuzankou a byl upřímně rád, že se do domu nastěhovala taková sympatická holčička. Vídal ji z okna, jak chodí s kufříkem plným myšek hrát si do vnitrobloku, a když měl náhodou čas, rád se k Zuzance a jejím myším kamarádům přidal. Zuzanka měla svého pihovatého souseda také ráda. Byl sice o trochu starší než Zuzanka, protože už chodil do školy, ale moc rád si hrál, měl vždycky spoustu zajímavých nápadů a hlavně, měl zcela upřímně rád všechny myšky. Stejně jako Zuzanka.
Strýček Zuzanky pracoval ve Zverimexu. To je takový obchod, který se specializuje na zvířátka a jejich potřeby. Strýček měl rád všechny živé bytosti. Nemohl si nevšimnout, jak moc Zuzanka miluje plyšové myšky a tak, když měla Zuzanka narozeniny, přinesl Zuzance myšku živou a k ní veškeré vybavení, které by taková myška mohla potřebovat. Zuzanka byla nadšená. Tatínek s maminkou byli nadšení méně, ale nakonec řekli, že když se bude Zuzanka o myšku vzorně starat, tak jako se stará o myšky plyšové, mohla by doma myška zůstat. Zuzanka políbila strýčka na tvář a hned se jala myšku seznamovat s jejím novým domovem a s myšími kamarády.
Z myšky se vyklubal myšák Vasil
Maminka sice taky měla ráda všechny živé bytosti, ale měla jisté pochybnosti o chování takového zvířátka v panelovém domě. A protože Zuzanka viděla, že maminka z toho velkou radost nemá, nabídla mamince, aby myšce vybrala jméno, a pochovala si ji. To aby viděla, jaká je myška nádherná, heboučká, teploučká a čistotná. Maminka dala myšce jméno Vasilisa – prý podle jedné ruské pohádky, kterou ovšem Zuzanka neznala. Pak si myšku pohladila. Tím by to mohlo skončit a mohli tak žít šťastně, dokud je smrt nerozdělí, jenže nic nebývá tak jednoduché, jak se na první pohled zdá.
Z maličké myšky vyrostl hlodavec mnohem větší, a nakonec se docela rychle ukázalo, že to není myška, ani laboratorní krysa, jak si maminka myslela, ale že je to potkan a že to není Vasilka, ale Vasil, protože potkan, když vyrostl, začal si značkovat své okolí, a to maminku hodně trápilo. A v okamžiku, kdy si Vasil označkoval (rozumějte počůral) i maminku, maminka to už nevydržela, a řekla, že buď půjde z bytu pryč Vasil, nebo se odstěhuje ona.
Zuzanka proplakala celý den a celou noc, ale maminka zůstala neoblomná. Vasil musel pryč a maminka si dala třídenní ultimátum, kdy s nikým doma nemluvila, takže tatínek zavolal strýčkovi a zjišťoval, kam by šlo Vasila dát.
Vasil se přestěhoval k Rykovi
Ryk slyšel, že se dole děje cosi nepříjemného, a tak se Zuzanky venku zeptal: „Co se to u nich doma děje?“ Tak mu Zuzanka vyprávěla, jak si Vasil označkoval maminku, protože ji má rád, ale maminka nemá pro takový způsob náklonnosti pochopení, takže Vasil musí do dvou dnů pryč. A také se svěřila, že jí je z toho do breku, protože ví, že Vasil neudělal nic špatného, jen si to maminka zřejmě špatně vysvětlila.
Ryk se zamyslel. Po chvilce přemýšlení navrhl Zuzance, že se Vasil může přestěhovat k němu. Ryk tráví spoustu času venku a potkánka Vasila může brát všude s sebou. A slíbil, že mu koupí potkaního kamaráda, aby Vasil měl tu správnou společnost. A tak Ryk u strýčka objednal ještě jednoho potkánka a pojmenoval ho Venca, aby v tom byla tak trochu rovnováha.
Tak je tomu dodnes. Vasil bydlí v kapse kabátku napravo a Venca nalevo. I když, u potkanů člověk nikdy neví, je docela dobře možné, že si to potkaní kluci čas od času prohodí. Ryk bere potkany všude s sebou a oni jsou Rykovi velmi dobrými kamarády.
