Byla nebyla – ale vlastně byla – jedna malá holčička, která se jmenovala Marjánka. Maminka Marjánky pracovala v jesličkách, a tak Marjánka s maminkou chodila každý pracovní den do jesliček, aby tam mamince nebylo smutno. Cesta vedla kolem vysoké dřevěné ohrady, přes kterou nebylo ani trochu vidět.
Marjánka za ohradou
Marjánka by byla velmi ráda viděla, co je za vysokým plotem, a jak tak poskakovala kolem plotu, hledala škvírku mezi prkny, aby mohla nahlédnout. A jak prstíky hledala dírky po suku, objevila, že jedno prkno není dobře přidělané a že se s ním dá pohnout. I posunula prkno na stranu, a to, co dírou v plotě spatřila, jí naprosto vyrazilo dech.
Dírou na Marjánku koukal obrovitánský sametově hebký čenich a dvě velké nozdry, které funěly. Marjánka se nejprve lekla, protože vůbec netušila, na co se to vlastně dívá, nebo co se to dívá, tedy vlastně funí, na ni. Ale maminka jí vysvětlila, že se bát nemusí, že to veliké je kůň, a že je jen zvědavý, co se to za tím dřevěným plotem děje.
Bohoušek
Marjánka si řekla, že tomu ona naprosto rozumí, protože i ona chtěla vidět, co je za plotem. Tak se opatrně dotkla té krásně teplé, heboučké hlavy koně. Protože věděla, že ona je Marjánka, ale nevěděla, jak se jmenuje ten koník, pojmenovala ho Bohoušek. A Bohoušek s Marjánkou zůstal.
Když Marjánka povy-rostla, přemlouvala maminku a tatínka, aby si domů pořídili koníka Bohouška. Mohl by bydlet ve vaně a Marjánka by s ním chodila ven na procházky. Tatínek s maminkou jen nevěřícně zakroutili hlavami. On koník v paneláku jaksi není úplně to pravé ořechové, ale to Marjánka neuznala jako přijatelnou odpověď. Škemrala tak dlouho, až maminka sedla, a spolu s Marjánkou vyrobily z kartonu hlavu koně, na hřívu použily vlnu, co měly od babičky, a hlavu nasadily na tyč, kterou jim tatínek uřízl ze smetáku.
Nakonec měli koníky všichni
A tak Marjánka měla svého Bohouška, a pak vyrobila ještě jednoho podobného pro kamarádku ze sousedství, a nakonec skoro všechny děti z okolí hopsaly venku na konících, které si udělaly z klacku a kartonu, a splétaly koníkům hřívy do copánků, a pořádali na konících závody. Všechny se o koníky pečlivě staraly a měly z nich radost.
